INFOPEDIA

Programovací jazyk Logo

Programovací jazyk Logo a celé prostředí Logo je určeno na výuku programování, na rozvoj tvořivosti a schopností na rešení problémů, pro tvorbu studijních programů a her, a též jako prostředí pre spouštění logovských programů.

Funkcionální programovací jazyk Logo je dialektem známého jazyka Lisp. Byl navržen a primárně se používá pro výuku programování. Mezi jeho hlavními rysy patří interaktivita, modularita, rozšiřitelnost a flexibilita datových typů.

Zrod jazyka nalezneme v polovině šedesátých let, kdy se matematik Seymor Papert přesunul z Janovské univerzity na Massachusettskou technickou univerzitu (MIT). Tam pracoval v týmu Bolt, Beranek, Newman (BBN Technologies), který vedl Wallace Feurzeig. V roce 1967 pak společně vytvořili první verzi Loga. Během sedmdesátých let se Logo rozvíjelo na MIT a několika málo dalších výzkumných týmech např. v Edinburgu nebo Tasmanii.

Většího rozšíření se Logo dočkalo s nástupem osobních počítačů na konci sedmdesátých let. MIT Logo Group vyvinula verzi Loga pro počítače Apple II a Texas Instruments TI 99/4.V roce 1980 byla založena společnost Logo Computer Systems, Inc. (LCSI), která v dalším vývoji Loga sehrála klíčovou roli. Předsedou LCSI se stal duchovní otec Loga Seymour Papert.

Velmi významnou událostí pro rozšíření Loga byla publikace knihy Seymoura Paperta – Mindstorm, která dokázala oslovit a pro Logo nadchnout tisíce učitelů z celého světa. Logo se tak stalo v osmdesátých letech velmi populárním. Nové verze Loga byly implementovány více než v deseti jazycích na mnoho tehdejších počítačů. Nejrozšířenější bylo Logo pro MSX počítače, které bylo populární v Evropě, Jižní Americe a Japonsku. Atari Logo a Commodore Logo pak bylo populární v Severní Americe.

V devadesátých letech začal v USA a Kanadě zájem mnoha učitelů o Logo upadat. Příčinou byl především nedostatek nových inovací, a to především v kontrastu s nově vznikajícími výukovými systémy pro Windows a Macintosh. Naštěstí jiných částí světa se tato ztráta zájmu netýkala.

««« Předchozí text: Elektronka Následující text: Paralelní a sériový přenos »»»