INFOPEDIA

Tranzistorové počítače

Rozměrné elektronky potřebovaly mnoho elektrické energie a vytvářely mnoho tepla. Byly proto nahrazeny levnějšími, úspornějšími a především daleko menšími tranzistory.

V různých zemích světa v době vynálezu tranzistoru bylo v provozu kolem tří set velkých počítačů. Každý z nich zaměstnával tým programátorů a desítky specializovaných pracovníků, protože poruchovost počítačů i s výběrovými elektronkami byla vysoká. U počítačů IBM 704 se začal používat první programovací jazyk FORTRAN. Pro toto programování musely být počítače vybaveny pomocným programem – překladačem, který dokázal navíc simulovat a analyzovat běh programu. Zabral však v operační paměti mnoho místa. Z toho vyplynul požadavek na podstatně vyšší kapacitu vnitřní paměti a rychlejší procesory.

Kapacitu vnitřních bubnových a feritových pamětí se podařilo zvýšit, takže zbylo místo na operační systémy a náročné překladače. Vedle assemblerů se začaly prosazovat i nezávisle orientované jazyky FORTRAN, COBOL a ALGOL.

Prvními počítači druhé generace byly počítače IBM 1401 a National ELLIOTT 803 (byl osazen desetitisícem tranzistorů).

Tranzistorizace umožnila výrobu jednoduchých počítačů (mezi ně patřil i k nám dovážený ELLIOTT 503) a přispěla také k vývoji spolehlivých středních a velkých počítačů. V USA se též vyráběly počítače IBM 701, IBM 704 a různými firmami mnoho dalších počítačů. Příkon tranzistorových počítačů proti elektronkovým poklesl přibližně na 1/20, u malých počítačů činil 1–2 kW, u velkých počítačů 15–30 kW.

V roce 1959 byl ve Washingtonu založen poradní výbor CODASYL, jehož cílem byl programovací jazyk (z anglického názvu COMMON BUSSINES ORIENTED LANGUAGE ) COBOL.

««« Předchozí text: Generace počítačů Následující text: Klasifikace počítačů »»»

key | 9. 11. 2008 Ne 20.34 | Počítače | trvalý odkaz | tisk | 646x