INFOPEDIA

Počítač EDSAC

V roce 1949 byl na univerzitě v Manchesteru pod vedením Maurice V. Wilkese dokončen po tříletém vývoji první programovatelný elektronkový počítač EDSAC (Elektronic Delay Storage Automatic Computer).

Počítač EDSAC pracoval se 4500 elektronkami a 21 400 relé. Typ paměti, který používal EDSAC jako hlavní paměť, existoval již několik let, ale nebyl doposud použit u počítače. Jednalo se o tzv. ultrasonic delay line memory (ultrasonická paměť se zpožděným spojením nebo také ultrasonický zpožďovací člen). Vynalezl ji William Shockley z Bellových laboratoří a její vylepšenou verzi „má na svědomí“ Presper Eckert. Tato paměť pracovala na principu převádění obvyklých elektrických pulsů na nadzvukové signály, které byly vysílány do nádrže plné rtuti. Jakmile se tyto nadzvukové signály dostaly na druhou stranu nádrže, byly opět převedeny do elektrické podoby. Tato paměť měla některé výrazné nevýhody – musela být udržována ve stabilní teplotě (selhání klimatizace rtuťových nádrží mělo zpravidla stejné důsledky jako výpadek celého počítače) a adresovatelné byly jen ty bity, které se právě vyskytovaly v elektrické podobě. U EDSACu, který měl 16 rtuťových nádrží, byla celková kapacita paměti 256 35bitových slov, resp. 512 17bitových slov. Taktovací kmitočet EDSACu byl 500 kHz. Vstupy a výstupy byly zajištěny pomocí papírové pásky, bootování prováděla sada stálých registrů.

Nové na těchto počítačích je i to, že postup programu stejně jako data, která mají být zpracována, jsou ve stroji kódovaně uloženy uložena do paměti, dále skutečnost, že program obsahuje podmíněné příkazy, které umožňují zpětná a dopředná rozvětvení, a třetí novinkou je to, že každý programový příkaz s operační adresovou částí (ukládání do paměti v adresách) může být sám změněn strojem. Koncept těchto počítačů vyšel v roce 1944 od amerického matematika maďarského původu Johna von Neumanna, který sám v této době pracoval na vývoji elektronického velkopočítače EDVAC (Eletronic Discrete Variabile Automatic Computer) byl uveden do provozu teprve v roce 1952.