INFOPEDIA

Počítač MSP

Ani Československá republika nezůstávala dlouho pozadu ve vývoji tranzistorových počítačů druhé generace. Na počátku roku 1960 se ve Výzkumném ústavu matematických strojů (VÚMS) začalo pracovat na vývoji prvního československého tranzistorového počítače MSP.

Celá konstrukce byla bohužel politicky bržděna, a tak se projekt velmi prodloužil. Funkce schopný prototyp se podařilo spustit až v roce 1965.

Počítač MSP 2A byl z dnešního hlediska velmi primitivní. Měl ferritovou paměť a registry založené na tzv. zpožďovacích linkách – což byly, laicky řečeno, stočené měděné dráty. Ty byly velmi citlivé na každou změnu teploty nebo napájecího napětí. Takže při každé exkurzi k počítači, kdy se na sále objevilo více osob najednou, docházelo pravidelně k tzv. generálskému efektu, kdy z důvodu zvýšení teploty na sále (o jeden až dva stupně) si počítač „postavil hlavu“ a bylo potřeba vyčkat, až se zpožďovací linky „protáhnou“.

Paměť počítače měla 10000 míst, každé s dvanácti 5bitovými dekadickými znaky. Paměťové místo mohlo obsahovat buď číslo v pevné řádové čárce nebo dvě strojové instrukce obsahující dvoumístný operační kód a čtyřmístnou adresu. Soubor instrukcí byl dosti obskurní, svou filozofií však umožňoval některé zajímavé programátorské triky. Například indexování vícerozměrných polí se programovalo velmi pohodlně. Rychlost počítače MSP byla u běžných příkazů asi 8000 operací za sekundu, operace s čísly s pevnou řádovou čárkou byly o něco pomalejší. Protože počítač neměl procesor pro výpočty s pohyblivou řádovou čárkou, bylo nutno tyto operace emulovat a rychlost výpočtu v pohyblivé čárce byla až o dva řády nižší.

Co se týče periferních zařízení, byl počítač vybaven dvěma snímači a dvěma děrovači pětistopé děrné pásky, úzkou 16sloupcovou tiskárnou (pouze číslicovou), a mohutnou tzv. „rychlotiskárnou“ o 128 sloupcích alfanumerických znaků. Pro bezprostřední ovládání počítače sloužil připojený elektrický psací stroj a malý panel s tlačítky pro vlastní start (viz obrázek). Psací stroj se také používal jako standardní vstup a výstup malého objemu dat.

Počítač neměl žádný operační systém nebo jiný programový prostředek, který by se dal takto nazvat. První akcí bylo vždy zavedení tzv. zavaděče – asi metrového kusu děrné pásky, který obsahoval jednoduchý program umožňující zavedení větších programů. Počítač také neměl žádnou vnější elektronickou paměť, kam by se daly ukládat programy a data (ty se děrovaly do děrných pásek); diskové paměti ještě neexistovaly, jen tu a tam se objevovaly bubnové magnetické paměti, a jediným použitelným typem vnější paměti byly magnetopáskové jednotky. Náš technik začal okamžitě vymýšlet způsob připojení magnetopáskových jednotek, dodávaných pro jiné počítače, k našemu MSP. Připojení dvou takových jednotek se nakonec podařilo. A protože tato vnější paměť okamžitě pozvedla počítač MSP na podstatně vyšší úroveň, byly podobné úpravy – za našeho přispění – provedeny i na dalších strojích (UK Bratislava, VŠP Nitra, VUT, Plzeň).

Programy pro počítač byly psány buď přímo ve strojovém kódu nebo v Autokódu, což byl jednoduchý jazyk dosti podobný jazyku MAT 2 u Minsku 22. Stejný jazyk byl tehdy používán také u počítače Elliot 503, který k nám byl dovážen z Francie. Aby se ušetřila práce, byl překladač Autokódu pro Elliot převeden nejprve do jakéhosi mezikódu a poté do strojového kódu MSP – počítalo se přitom s tím, že mezikód bude využit pro generování překladače i pro jiné typy počítačů (k čemuž ale nakonec nedošlo). Tento postup měl vzhledem k velkým rozdílům mezi strojovými kódy obou počítačů dva fatální následky. Prvním bylo to, že překladač pro MSP byl neúměrně velký – spotřeboval téměř celé jedno kolo děrné pásky. Po jeho zavedení snímačem děrné pásky se podlaha kolem počítače zaplnila nekonečnými papírovými „špagetami“, jejichž opětné namotávání ničilo nervy a ukrádalo čas. Nemluvě o statické elektřině, kterou se namotávající pravidelně nabil, aby pak při prvním dotyku s uzemněným předmětem dostal nečekaný „kopanec“. Druhým následkem byla nízká rychlost výpočtů v pohyblivé čárce – dělení dvou čísel probíhalo „rychlostí“ asi 120 operací za sekundu!

_{msp 651 tranzistor}

««« Předchozí text: Počítač Z1 Následující text: RTS Stavitel+ »»»

key | 30. 11. 2008 Ne 21.04 | Počítače | trvalý odkaz | tisk | 419x